O modlách ve společnosti

Nikdy jsem netušil jestli je zbošťování lidí je pouze typická česká vlastnost nebo se týká obecně všech národů. Každopádně je to věc, která mě celý můj život strašlivě sere a nemůžu s ní nic nadělat. Lidé zřejmě po úpadku církví mají potřebu tvořit si nové bohy, nové modly, ke kterým se musí klanět.

 

Ve společnosti je pak taková modla nedotknutelná. Ať vznesete jakoukoliv kritiku, každý správný člen okolní společnosti na vás spustí vlnu negativních emocí. Modla má pak vždycky pravdu, její slova jsou velmi ceněná a nikdo si nepřiznává negativa.

 

První modlou, o kterou když se otřete, tak jste za negativního idiota je Zdeněk Svěrák. Všeobecně uznávaná osobnost, polobůh. Jakmile někomu řeknete, že se vám zdá jeho humor laskavý, vtíravý a podlézavý a že ten člověk vám nejdřív vleze do prdele, abyste se zasmáli, strhne se vlna keců o tom, že nevíte co ten člověk dokázal, že vy v životě nic takového nedokážete. Nikdo se nad jeho výstupy už nezamýšlí, každý hltá jeho laskavou tvář. Rodiče předávají na své děti jeho nedotknutelnost. Jakákoliv kritika je označená za závist. 

 

Druhou modlou, téměř zboštělou osobností byl Václav Havel. Nebudu rozebírat jeho přínos, nicméně po jeho smrti se jakákoliv kritika Havla označuje za hyenismus. Zrovna myslím, že Havel žádné takovéhle zbošťování nepožadoval a hlavně nepotřeboval. Po jeho smrti se objevilo spoustu článků upozorňující na takzvanou ubohost kritiky jeho kroků. Z Havla se udělal národní hrdina bez špatných vlastností. Povinně za něj musel každý v republice truchlit. 

 

Dělání z osobnosti bezchybné bohy ukazuje na nepřemýšlivost lidí, kteří danou osobnost zbošťují. Hledají uspokojení v únikové zábavě. Nechtějí nad věcmi nikdy přemýšlet. Vytvoří obraz světa, který se nemění a v něm žijí. Modly pro ně zůstanou modlami a padouši a padouchy. Nedokáží přemýšlet v souvislostech a vidět něco jiného než černou a bílou. 

Oskar.

 

Kapela Nightwork

Jelikož jsem člověk, který píše téměř výlučně o tom co ho sere, je celkem s podivem, že jsem ještě nenapsal nic o skupině Nightwork. Je to kapela, kterou asi každý zná. Zná jí každý, protože je skvělá jako hudební kulisa k čemukoliv. Jejich texty jsou velmi líbezné. Obzvlášť pro pubescentky. Nightwork v tomto ohledu skvěle nahradili kapelu Lunetic. 

 

V. Dyk a spol. velmi úspěšně navazují na tradici našich předních normalizačních umělců typu Michal David, Helena Vondráčková nebo František Janeček. Jejich projev je typicky český. Celou svoji tvorbu obrnili proti kritice prohlašováním o skutečnosti, že celý projekt není myšlen vážně. Jakoukoliv kritiku pak odrážejí tímto argumentem nebo tím, že se ani jako kapela vážně neberou. Tím se alibisticky staví do pozice “kluků co to neumí” Všichni jim ale říkají “ale vždyť to umíte, vždyť to děláte dobře”.

 

Na jejich humoru není vůbec nic skandálního ani kontroverzního. Polibek dvou předních členů kapely mohl vzbudit zděšení, to ale pořád neznamená, že jsou kontroverzní nebo že jsou na čechy moc skandální. Jejich humor je veskrze typicky česky svěrákovsky laskavý. Jejich humor se trapně schovává za dělání si srandy ze sebe sama. Děláme si srandu z někoho a nakonec zjišťujeme, že si děláme srandu ze sebe. ČEŠI.

 

Přestože jeden z jejich videoklipů je “vtipně” zamířen proti normalizační vlně Františka Janečka, Nightwork produkují podobný typ únikové kultury. Kultury, která má za úkol konzumenta ukolíbat. Velmi příjemně mu poskytuje zábavu, u které není potřeba přemýšlet. Je to pouze estrádní humor. Je to reinkarnace Petra Novotného. 

 

Kapela se stylizuje jako humorná. Cíle jejich humoru jsou ale velmi podobné kapele samotné. Dělají si srandu z Františka Janečka, přitom navazují na stejný odkaz líbivé hudby, která nejde do hloubky. Dělají si srandu z chlapeckých boy bandů typu Lunetic nebo Backstreet boys, přitom jsou kapelou, jejíž úspěch pramení silně z jejich vzhledu. Z obdivu puberťaček skotačících pod pódiem a hazejících své prvně provlhlé kalhotky na pódium. Image jim dodávají jejich herecké profese a hraní v idiotských seriálech.

 

Na téhle kapele není nic nového, není na ní nic převratného, skandálního ani kontroverzního. Je to jen další středoproudový odpad, který se každému líbí. 

Nasírání lidí

Nasírání lidí je velmi zvláštní koníček. Tomuto hobby se věnuji intenzivně již téměř 20 let. Rozdíl mezi ubližováním a nasíráním je zásádní. Ubližování nechává trvalé emocionální následky, zatímco nasírání pouze upozorňuje na slabost dušičky nasraného. Nasrat člověka není žádná prdel. Musíte si vybrat vhodný objekt, který víte, že s jistotou naserete a poté zkoumat komplexy jeho duše. Pokud člověka nenasereme, nezkoušíme to dál a nepokoušíme jeho trpělivost. Tento člověk obstál a je vyrovnaný. Přepínání řečí, které člověka naserou je k ničemu. Tím naserete každého a nasírání pak přestává mít tu kouzelnou auru. 

 

Nasírání je adrenalinový sport. Pohybujete se na úzké hranici geniality a debility. Několikrát jsem už kvůli svému nasírání dostal přirozeně přes držku. Trpělivost nasraného člověka občas praskne a v tu chvíli se nebojí vám jednu vypálit. Bývají to velmi nestabilní jedinci jejichž reakční čas je podstatně nižší než u běžného člověka.

 

Je velmi lehké se v pokusu o nasírání přehoupnoutdo roviny ubližování. Ještě jednou. Nasírání by nemělo zanechávat následky. Nasírání je vytočení člověka do co nejvyšších obrátek. Neupozorňuje se na rodinné problémy, na těžké nemoci ani na jiné věci, kterými se člověk může trápit. 

 

Platí pravidlo, že spíše naserete ženu, než muže. Záležitosti, které vyrovnaný muž přejde mávnutím ruky, ženu vytočí do nepříčetnosti. Ženy, pokud je naserete, si k vám také snadněji vytvoří nesmyslnou bariéru. Další skupinou, která se nasere velmi snadno jsou důchodci.

 

Je velmi zábavné sledovat jak jsou lidé nevyrovnaní a dají se nasrat opravdu čímkoliv. Když někoho naserete, odkryjete jeho nevyrovnanost. Je to pohlazení po duši. Cítíte radost, která proplouvá vaším tělem. Člověk, zabývající se nasíráním je jako nomád putující pouští neklidných lidí schopných vás nenávidět pro trochu ironie. 

 

Labilního člověka poznáte vždycky tak, že nestojí mnoho úsilí ho vytočit. Potrefený nasraný člověk se vždycky ozve. Nasírání lidí je běh na dlouhou trať. 

 

Naserte se navzájem, poznáte svojí vyrovnanost.